Jak dopadl koncertní comeback Chaozz po 15ti letech?

Byl to jeden z těch večerů, kdy cítíte, že se děje něco mimořádného, něco o čem se bude ještě dlouho mluvit, a co bude nějakým zásadním způsobem zapsáno do historie českého rapu. Atmosférou mi sobota připomněla první Hip hop kemp, nebo vůbec feeling klubových party na přelomu tisíciletí. Ono i na věkovém průměru návštěvníků bylo znát, že tento večer patří spíše těm, kteří Hip Hop berou stále jako víceelementární kulturu založenou na původních principech Peace – Love – Unity – Having fun, než jako současnou mainstreamovou vlnu, která se odehrává více na sociálních sítích než v ulicích měst.

Dříve, než napíšu několik vět o mém subjektivním zážitku ze sobotního koncertu české legendy Chaozz, musím zmínit průběh celého večera. Hlavním tématem sobotní akce bylo totiž světové finále v rapovém pětiboji End Of The Weak, ve kterém jsme měli možnost vidět nejlepší rapové vícebojaře z celého světa a nechyběl ani český finalista DžonAss. Soutěž měla vysokou úroveň, kterou v průběhu celého večera hlasitě podporovalo aktivní publikum. Krásnou cenu v podobě skleněného mikrofonu si nakonec odnesl Osyris Antham z New Yorku, ač mým favoritem byl spíše Res Turner z Francie. V časových mezihrách, kdy se nesoutěžilo, jsme byli svědky koncertu undergroundového velikána Afu-Ry, který díky dlouhodobějšímu pobytu v českých luzích a hájích ovládá už mnoho českých slov. Mimo jiné z místa vyrapoval česky všechny dny v týdnu. Také Pio Squad potvrdili svou znalost pražského publika a jejich koncert splnil veškerá očekávání. Velký úspěch sklidil také Dowis se svou světelnou show, ale všem bylo jasné, že všichni už s napětím očekávají onen koncert s velkým K.

S úderem jedné hodiny ranní začala atmosféra houstnout a jakmile v éteru zaznělo „zkouška mikrofónu“, bylo vymalováno. Na pódium naběhla čtveřice, která v sestavě Bass, Rusty, Fugaz a Deph hrála společně naposledy před patnácti lety a publikum se proměnilo v jednu velkou euforickou řeku plnou energie, která jednohlasně odříkávala z paměti jeden text za druhým. Aplaus po každém tracku byl tak silný, že mi zvoní v uších ještě teď a drobné nedostatky v podobě výpadku textu či netrefení beatu byly odpuštěny dříve než se staly. Já osobně jsem byl nejvíce zvědavý na Rustyho a Fugaze, které jsem opravdu neslyšel od dob, kdy Chaozz odešel do ústraní a byl jsem více než mile překvapen jak svou roli zvládli. Bass se oproti nim za těch 15 let udržoval v party pohotovosti a to zejména jako DJ, ale i s nějakým tím rapovým zářezem a bylo to na kvalitě jeho přednesu znát. Kdo trochu pokulhával, byl paradoxně koncertně nejzkušenější Kato, na kterém byla vidět nějvětší nejistota, kterou si vysvětluji jeho vysokými profesionálními nároky, které však nebyly v sobotu večer zapotřebí. Přesto bylo vidět, že je to on, kdo celou show drží pohromadě a celé to profesionálně doplňoval jeho parťák DJ Maro.

Některé texty byly drobně upraveny tak, aby dávaly smysl i v roce 2017, kde se ovšem neměli do úprav pouštět, byl refrén písně Policie, kde se trochu bili s publikem, které si tvrdě stálo za původní verzí. Krom toho jsme slyšeli hity jako Gorila ve vaně, Jenom tak chodim, Ale Už!, Zbytečný se vztekat, Reprezentujem, Sorry (antibabišovsky upravenou do verze „Sorry jako“) nebo Hej Lidi. Když přišel na řadu přídavek v podobě nadčasové hymny Vodopády, viděl jsem i na těch nejotrlejších chlapech v publiku, jak tlačí slzu na krajíčku z faktu, že se ještě jednou v životě dočkali svého „klukovského“ snu. Publikum se na konci nedokázalo smířit se skutečností, že si Chaozz nenacvičil širší repertoár a odmítli opustit své pozice v kotli. Chaozzu nezbylo než s Katem zajet track Verbální atentát od Prago Union, který však byl neméně úspěšný. Závěrem mi nezbývá než poděkovat. Poděkovat Chaozzu za neopakovatelný zážitek, který se nesmazatelně zapsal do vzpomínek všech zúčastněných, ale který jsem i já symbolicky dostal ke svým 33. narozeninám. Poděkovat však chci i celému týmu End Of The Weak a zejména Metodějovi za to, že uspořádali mejdan, který šlapal od začátku až do konce.