Když si ve svém biu uděláte místo na termíny jako „jazzy, soulful, 90s nostalgic style of hip hop“, dá se čekat, že budete na Kempu jako doma, i když na něj pojedete prvně. Přesně tímto směrem míří Awon z Virginie, s kořeny v Brooklynu, který se veze na bubnech producenta jménem Phoniks z Portlandu. Jeho devadesátková boomb bap produkce plná melodických samplů z jazzu a soulu je ideální platformou pro pár rýmů pro vaší hlavu. S partou dorazí i další spřízněná duše – MC Anti-Lilly z Houstonu s jeho vyhlášeným storytellingem a provokujícími, upřímnými rýmy.

Jestli si někdo nebo něco může připadat jako nová hnací síla londýnské hiphopové scény, pak je to ten s občankou na jméno Lamarrie Essquire, v rapu známý jako Da Flyy Hooligan. Rodák z Harlesdenu v severovýchodním Londýně. I když se to může zdát, že je to zvláštní kombinace, je tady se stylem, který v živých barvách přináší trochu okázalejší pohled na to, co jsme dosud znali pod pojmem „undergound hip hop“ v UK podání. Sedí to jak prdel na hrnec. Přísnej buben, co namáhá krk. Na něm sedí náročnej rým, co namáhá hlavu, která sedí na krku. A když se vám povede dát v relativně krátkém čase dokupy hostovačky se jmény jako Sean Price, Evidence, Westside Gunn & Conway, Guilty Simpson, DV Alias Khryst, Hus Kingpin nebo Planet Asia, může to znamenat jen dvě věci. Buď jste od rodičů dostali sakra tlusté prasátko s úsporami ať si mladej zablbne. A nebo že na jménu Da Flyy Hooligan něco musí bejt a ještě o něm uslyšíme. A protože B je správně, je jasný, že sedí všechno.

Hádejte, co vyplní UK hip hop party duo Too Many T’s v dotazníku do chlívku „inspirace“? „Hip hop ze zlatý éry“, samozřejmě. Nezamrzli ale před dvaceti lety. Má to v jejich podání moderní šlapavej spodek. Ross Standaloft a Leon Rhymes proplouvají beaty společně sedm let. A jelikož jejich silná stránka nekončí na hranicích zdí studia, ale muzika v jejich podání funguje nejlépe na energetických koncikách, kde rozšlapali taneční střevíce na stagích včetně největších fesťáků – Glastonbury, Reading/Leeds nebo Kendal Calling, absolutně nepochybně to zvládnou i na Kempu.

No a v klasice jedou i anglicky rapující tulipán Blabbermouf a němec s tradičním americkým bubnem a jugoslávským jménem Figub Brazlevič. Blab jede v rychlopalným devadesátkovým spit fire double timeu. Čistý, organický bio rap bez umělých dochucovadel, barviv, či éček – to je Blabbermouf a jeho rýmy, all day. Bezlepkový. RAW. Figub má celoživotní slabost pro bubny. Jeho srdce leží v devadesátkách, ale přístup je nadčasový, vlastní, čistý origo od dob, kdy nadějně kopal do meruny s Philipem Lahmem. Ozvěna jeho bubnů doléhá i za louži, tady se na nich svezli Kool Savas nebo Kollegah až ke zlatu. Jinak Figub naviguje světem podzemního rapu, které rozsvěcí projekty s lidmi jako Christmas ze Švédska, Teknical Development.IS z Londýna, MC Rene, k tomu pořádá mejdany East-West Session, vlastní label Krekpek, … Jo, kluci se nenuděj. Jedou dost.

Vlastní a velmi zajímavou cestou si jde i Koncept, MC z Queensu. Od makání v legendary Fat Beats shopu přes natáčení desky v Red Bull studiu v LA, vydání alba 14 Hours Ahead pod korejskou filiálkou Sony až ke koncertování po všech koutech globusu. Na letošní léto chystá desku Champagne Konny, ve svém rohu má i hosty kalibru Royce da 5’9, Marco Polo nebo Joell Ortiz. Příklad tuctovýho a blbě vyhledatelnýho jména s velmi netuctovou muzikou v krystalický podobě.