DAS ADY v novém tracku bojuje s chudobou. Na natočení vítězného klipu mu peníze naštěstí stačily

DAS ADY je rapové alter ego osmadvacetiletého herce Adama Langera. Znát ho můžete z televizní obrazovky, nebo např. rapového klání THE MAG W/RAP.

Semifinalista prvního ročníku soutěže tenkrát v pražské Lucerně odpremiéroval svůj track Kaiser. Stejnojmenný klip byl mj. nominován na klip roku 2022 v No Stress Music Video Awards. Na místo činu – tedy do Lucerny – se Ady vrátil před pár dny v rámci soutěže Klipárna, kdy světlo světa spatřil jeho nejnovější klip Vágus v Prágu, se kterým zvítězil v kategorii „Námět a scénář“, zatímco v hudební kategorii získal pohodlné druhé místo.

O Adym jsme v listopadu napsali u příležitosti vydání klipu Bastard, kde se v refrénu představila talentovaná zpěvačka a herečka Ema Businská, zbytek textu Ady rapuje v nekompromisním doubletimu. Na tempu neubral ani v nejnovějším songu, kde je Adyho lyrický diktát neméně působivý.

Co se povedlo už tradičně, je skvělý vizuál – Ady má zřejmě talent na to, obklopit se schopnými lidmi z branže, a jeho klipy podle toho vypadají. S přehledem v nich navíc zužitkovává svoje herecké schopnosti a zkušenosti z života před kamerou. Není proto divu, že se v rámci soutěže Klipárna umístil tak vysoko, ačkoli přiznává, že napřed moc nevěděl, do čeho vlastně jde:

„Účastnil jsem se poprvé, takže jsem upřímně moc netušil, co mě čeká. Výzvu jsem spatřoval především v časovém deadlinu – natočit klip za třicet hodin čistého času není nic jednoduchého, zejména pak u rapu, ale překonávat výzvy mě baví a mám za to, že mou práci posouvají kupředu. Věděl jsem, že z povahy textu i beatu bude můj klip muset být hodně akční a střihový, ale měl jsem velké štěstí při losování týmu, který se se vším popral velmi statečně a s výsledkem jsem nebyl výsostně spokojený jen já, ale i porota.“

A proč track Vágus v Prágu vznikl?

„V poslední době se v textech snažím jít víc do hloubky a popsat věci, které mě na světě štvou, pojmenovat problémy, se kterými se musí moje generace potýkat. Přitom ale nerezignuji na značnou úroveň nadsázky a humoru, kterou je moje tvorba specifická. Ačkoli je vyznění songu vlastně pozitivní a spíš než rezignace z něj čiší odhodlanost se s nepřízní osudu rvát dál, najde se v něm pár míst, kdy vám ten úsměv na tváři trochu ztuhne. Jsou to pasáže o tom, jak hlavní město drtí mladé lidi a jejich sny. O pokrytectví a nenávisti, která zaplňuje ulice. O střelbě do lidí na frontě i na fakultě. Tak nějak mi momentálně nejde psát texty o tom, jak je všechno zalité sluncem. Protože ono fakt není.“

Přejeme příjemný poslech!