AzBest: „Samozřejmě že dědkovatím, vidím nový trendy a ptám se PROČ?“

O azbestu se při většině případů mluví v souvislosti s negativním působením na lidský organizmus a jeho zdraví. Co takhle ho tentokrát trochu vyzdvihnout? Nebudeme se totiž bavit o názvu pro minerály ze skupiny silikátů, které se v přírodě nachází jako serpentiny a amfiboly ale o rapperovi z Brna. Svůj drahocenný čas si na nás udělal Aleš Bindr známější právě pod svým pseudonymem AzBest. Naše setkání u cigára v brněnských lesích bylo docela výživné… Hlavním terčem diskuze bylo nedávno vydané album s názvem Terapie.

„Pojďme se uklidnit někam do lesa, tam co se člověk nebojí být po tmě sám.“ Zdravíme Brno! Vážně se nebojíš být v lese sám a ještě k tomu po tmě?

„Zpětně když se nad tím zamýšlím, tak chápu, že ta fráze může znít mnoha lidem zvláštně, ale v době kdy jsem tohle psal, tak jsem to tak hodně cítil a v podstatě to tak cítím do teď. Dřív bych se taky bál, ale v jisté době se to jaksi změnilo. Ale možná největší vliv mělo to, že jsem přestal koukat na horory a tím pádem můj mozek ve tmě přestal produkovat všechny ty zbytečný představy o tom, co všechno na tebe může vyskočit 😀 . Myslím, že to je hodně významný činitel, proč se lidi po tmě bojí sami.“

Ps. Posíláme pozdrav do města šalin správně? Nebo je tvůj rodný hood jinde?

„Ano posíláš to správným směrem. V Brně jsem se narodil, žil a žiju. Momentálně s manželkou žijeme na okraji města, kde jsme si zvykli na velkou zahradu, avšak máme v plánu ho úplně opustit a jít někam víc do přírody a ideálně zůstat v nějaké rozumné dostupnosti Brna.“

Od strachu a z lesa pojďme teda k aktuálním tématům. Před nedávnem ti vyšel nový trueschool album s názvem Terapie. Jaké ohlasy se k tobě prozatím dostaly? Netrháš si zpětně vlasy nebo jsi s vším spokojen?

„Ohlasy jsou zatím fakt super. Píšou mi lidí, které osobně neznám, že jim něco takového dlouho chybělo, ale samozřejmě to nejsou žádný masy. Ti, které znám osobně, by mi beztak řekli, že je to dobrý i kdyby nebylo :D. Ale nejvíc mě těší, když to osloví někoho, kdo normálně Hip Hop neposlouchá, i takových reakcí pár bylo. Ta realizace trvala asi rok a půl, takže chvilkama jsem toho byl přeposlouchaný a už mě to začínalo trochu srát. Hodně mi v tomto pomohl Hawky, kterého to nadšení, dát tomu nejlepší zvuk a všelijaký tunning, neopouštělo a tím mě dost motivoval, když mi docházely síly. Teď když jsem si to pustil s odstupem, tak mě to baví a nenacházím nic, co bych změnil. Jediný co mě trochu mrzí je, že jsem se dostatečně nevyhecoval, abych to dal na vinyl. Ale nevadí, příště to určitě napravím.“

Foto – AzBest a Hawky při dokončování alba. 

Výsledný produkt nabízí 13-ti chodové menu. Našel by se v šuplíku materiál, který na desce měl být, ale ve výsledku nedostal zelenou?

„Samozřejmě je spousta materiálu, který jsem tam původně chtěl ale nepropadnul sítem. Jsem hodně náročný v tom, co vypustím ven. Něco málo z toho určitě časem spatří světlo světa, protože se mi ty věci zatím nepodařilo osadit takovým beatem abych byl spokojený s celkem a nebo jsou v textu pasáže, které potřebují update, tak nevím kdy. Některé texty nikdy nevypustím, protože jsou to hrozný kraviny, maximálně z nich vystřihnu nějakou tu frázi. Celkově z toho co u mě vzniká použiju třeba jen 20 procent. Byl jen jeden song, který byl finálně zpracovaný a rozhodli jsme ho na polední chvíli z alba vypustit, protože nějak nezapasoval.“

Který z hostů ti nadělal nejvíce vrásek?

„Jednoznačně MC Scissal 😀 kontaktovat se s ním není vůbec sranda. Svým způsobem obdivuju, že dokáže tak odignorovat okolí. Spousta lidí by to čas od času taky potřebovala, ale když pak potřebuješ něco řešit, je to náročný. Myslím, že počty hovorů který mu už spadly do hlasové schránky jdou do milionů 😀 Ale nezazlívám mu to, tak nějak to k němu patří. Scissal je zkrátka osobnost. Nějaký rok s námi dřív fungoval v bandě, tak jsme spolu pár těch textů napsali a to se moc lidem nepoštěstí. Propaganda je jedním z nich. Nějakým zázrakem se mi ho podařilo nahnat do studia a dopadlo to skvěle. Doufám, že se někdy hecne a nahraje nějaký sólo album, protože má hromady hotových textů, co jsou plný vydatných informací a dosti komplikovaný takže je na koncertech nestihneš moc zpracovat. V podstatě je známe jen my co jsme s ním trávili čas ve zkušebně. Je to takovej ultra underground.“

Proč zrovna deska s trueschool mantinely?

„Odjakživa mě fascinovali lidi, kteří ti v textu předali zajímavou myšlenku, rozebrali téma do hloubky, něco tě naučili nebo navodili silný pocit, že přesně to by si chtěl dlouho říct ale nevěděl jsi jak. Vždy jsem se snažil být víc MC než rapper. Nezajímá mě kdo má jak zvučný jméno a jaký má vliv nebo majetek. Podle toho bych si nedovolil hodnotit kvalitu hudby. Takže tzv. RAP GAME mě neoslovuje, z toho kolikrát cítím spíš komplex ve stylu: mám v piči hatera a přitom 90% tvorby je o haterovi. Je to tak trochu protimluv a nebo další hodně skloňovaný téma: Nikdo nevěřil, že to dokážu. Tyhle motivace k rapu mi přijdou dost směšný. Samozřejmě základy rapu vznikly hodně na battlu, takže to k tomu trochu patří. Taky někdy píšu z nudy ale to jsou jen takový prdy do větru, které většinou nedokončím. Jednou za čas mě nějaké téma tolik tlačí na mozek až to samo od sebe exploduje na papír a to je potom ono. Stává se mi to jen výjimečně, proto toho venku moc nemám.“

Neuvažoval si před samotným určením cesty a konceptu trochu více experimentovat? Potěšit třeba i dnešní trapovou mládež?

„Většina tracků z alba je starých pár let klidně i 5-6. Od té doby se mi samozřejmě posunul vkus zase trochu jinam a inspiruje mě jiná hudba, takže novější tvorba už bude víc alternativnější s větším rozpětím BPM a s podivnýma prvkama. Spoustu beatů, který tvořím, si ani netroufnu žánrově zařadit :D. S Trapem problém nemám i když to není zrovna můj šálek, forma mě celkem baví, ale ten obsah mě moc neuspokojuje. A z čeho se mi trochu ježí vlasy, když se někdo strašně ohání slovem originál s pocitem jakoby vynalezl kolo a přitom víš, že je to celý přes kopírák a furt dokola. Samozřejmě že dědkovatím, vidím nový trendy a ptám se PROČ? ale takhle se koukali starší i na nás když jsme byli malý smradi. Takže ať si každej dělá co chce, hlavně když bude šťastnej. Ale rozhodně vůbec nemám v plánu se v tvorbě jakkoliv a komukoliv přizpůsobovat, to bych šel sám proti sobě a musel bych si naliskat.“

Proč Terapie? Podle čeho si vybíral název pro desku?

„Původně název vznikl asi kvůli těm hlubším trackům, hlavně kvůli tracku Do Lesa a tuším, že to napadlo prvně Hawkyho, protože jsem chtěl ať kecá do každého aspektu alba. Později jsem si to obhájil tak, že je to moje osobní terapie, ať už je to beat nebo rap, krásný nebo hnusný téma, smiřování se s některýma věcma psaním. Zkrátka tvorba = forma meditace. Jinak pár lidí už mi vytklo, že jim ten název k tomu moc nesedí ale asi to není úplně podstatný.“

Čí podpis je pod zpracováním coveru?

„Ten jsem nakonec tvořil sám a byla to pro mě hodně velká škola. Nějakej uměleckej cit mám ale nejsem žádnej grafik, sotva ovládám základy photoshopu. Takže jsem na tom pár víkendů zabil, pořád jsem někomu volal a potřeboval poradit. Bylo to náročný ale ve finále jsem za to moc rád, protože mě to donutilo něco se naučit. To platí i pro ostatní disciplíny kolem alba, ve kterých jsem začátečník a bylo potřeba je vyřešit. Vlastně celkový vizuál vznikl díky lesnímu klipu. Některé ty nápady samy vypadly z přirození staršího nápadu.“

Měl bys-li posluchače jednou větou nalákat k poslechu či koupi desky, jak by tvá promluva do duše zněla?

„Možná takto: Je to určený hlavně pro náročné uši, které jsou hladové po textech a není to zrovna párty muzika, ze který ti doma opadá omítka ale je v tom hromada času a energie, kterou snad oceníš. Nebo bych mohl zkusit reverzní psychologii a říct: Vyhni se tomu obloukem, protože je to hrozně návykové a zdraví škodlivé, takže to v žádném případě nekupuj a pokud to uděláš, tak to hlavně nepouštěj svým blízkým pokud jim nechceš ublížit..“

Pomalu nám covidové období snad končí a vše se rozvolňuje… Plánuješ aspoň doma v Brně potěšit svou základnu live vystoupením?

„Rozhodně. Nejvíc na co jsem se těšil je křest, kterej jsem neviděl moc růžově dokud tu poletuje ten debilní mor. Prvně jsem se unáhlil a plánoval moc brzo skrz opatření. Pak jsem měl pracně domluvený datum.. asi 3 datumy, které vždy padly díky někomu bez koho se ta akce neobejde a k tomu tu je naplánovaných dost hiphop akcí a nechci to křížit. Teď už je to fakt domluvený, tak doufám, že to bude v cajku. Bude to v klubu Na Dráze, což je můj nejoblíbenější klub v Brně a velká výhoda je, že je to venku. Datum je 17.7. Takže toto si prosím zapište a nebo si to rovnou nechte vytetovat nejlépe na čelo ať nezapomenete 😀 Bude to celkem nabušená sobota. Ze startu bude Game of S.K.A.T.E k tomu hromada Dj´s a Mc´s + nějaká show navíc. Zatím nechci všechno prozrazovat, ale těším se na to jak malý děcko na vánoce.“

Deska vyšla pod křídly značky Recordinace. Co nám o této „rodince“ můžeš říct?

„Fungujeme spolu už fakt dlouho. Je tomu věnovaný track na albu. Na začátku jsme založili československou kapelu s názvem Realita doby. Časem mi přišlo, že ten název je na mě moc konkrétní a vybízí k nějaké dáné image. Víc mi vyhovuje sólo tvorba, proto později vznikla Recordinace což je uskupení, nebo jak já rád říkám micro-label, kde už máme každej větší svobodu. Odjakživa máme zkušebnu, bez které si už nedokážeme představit život. Je pravda, že tam momentálně chodíme spíš potkat se, pokecat, nebo se spolu trochu napít (samozřejmě někdy víc než trochu :D) než něco tvořit. V první řadě jsme fakt dobří kámoši a hudba je sice důležitá ale je na druhým místě což je podle mě základ trvanlivosti. Dokonce Blaze s námi funguje od začátku na dálku, protože žije v BA a i když se vídáme jen párkrát do roka, tak ty vztahy nikdy nepolevili. Jsem moc rád, že i po těch letech to funguje a věřím, že je to už na celej život. Co se týká nějakého vydávání, byli jsme vždy trochu pomalí a líní, na nic netlačili ale jak se říká všechno má svůj čas. Konečně jsme se trochu rozhoupali, a bombíme první alba a klipy, takže je to na dobrý cestě. Momentální a stálý složení členů je: Já, Dj Mirror, Jany, BlazeBeatz, Andro1d, kterej nedávno vydal CD Sledujem Okolie a Pluto kterej má teď taky solidně rozpracovanej projekt. Ještě dodám, že nás vždy víc bavilo hrát tracky na živo než nahrávat a máme i dobrou komunitu kolem sebe, takže Recordinace je fakt dobrá základna s dobrou atmosférou.“

Jako další pikantnost nám můžeš vysvětlit i svůj pseudonym… Proč vystupuješ jako „komerční“ název pro minerály ze skupiny silikátů, které se v přírodě nacházejí jako serpentiny a amfiboly?

„Musím uznat, že v materiálech se dost vyznáš. Moje pseudonymy vždy vznikali hlavně kvůli grákům. Úplnej základ toho je AzB jako Aleš z Brna, potom Aloys z Brnele a AzBest nebo i AzBestie to už vzniklo jen tak aby to znělo jedovatě 😀 a k tomu bylo Best. Je možný, že časem to bude ještě mutovat ale to AzB tam bude asi vždy. Vůbec to není přezdívka, kterou by mě kámoši oslovovali, takže mě v tom nic nedrží. Hodně mě baví třeba Booczech nebo Raek, kterej svůj pseudonym posunul na jinej level jako LiL Moc a potom Žil Moc. Jinak s AzBestem trochu narážím, protože se to hůř hledá na netu. Chceš najít mě, ale najdeš spíš firmy, který mě chtějí zlikvidovat a nebo videa kde mě experti pomlouvají. V lepším případě, když hledáš jak se zbavit staré střechy z AzBestu a najdeš Album Terapie, to už mi nevadí.“

Mimo rap se věnuješ také tvorbě beatu na mpc, skateboardingu a graffiti. Kde na to bereš čas a která z těchto aktivit tě živí?

„Rád bych řekl, že to stíhám, protože mám stroj času-MPC, ale tím se bohužel dá cestovat jen dopředu. Zmáčkneš čudlík, dva a najednou jsou 3 ráno a ty musíš vstávat do práce 😀 ale teď vážně. Nic z toho mě neživí, dřív jsem se tomu všemu věnoval hodně, ale teď už na to samozřejmě čas není a kolikrát ani nálada a energie. Skateboardingu jsem se věnoval asi nejvíc, jezdil závody, celý večery trávil s bandou na streetu, kde jsme ničili mramory, točili videa a dohadovali se s fízlama. Byl to hodně zábavnej life style. Teď se k tomu trochu vracím ale už jen spíš rekreačně. Víc mě k tomu táhne potkat starou bandu, než hrotit nějakej těžkej trik. Graffiti je se mnou taky od dětství a jedno období života jsem se tomu taky věnoval hodně, momentálně tak jednou za rok ale to se může změnit. Je dobrý, že mám víc těchhle koníčků, když tě jeden omrzí, tak se vrátíš k druhému a pořád se to tak nějak přelívá. Takže mám pořád co dělat a nenudím se. Samozřejmě nebráním se i trochu si tím občas přivydělat, ale už dávno jsem zjistil, že ničím z toho bych se nechtěl vyloženě živit, protože by mě to nejspíš rychle přestalo bavit. Jednou jsme měli 4 koncerty za měsíc a u posledního už jsem cítil, že mě to začíná lézt krkem. Další věc je, že jsme nikdy nešli na koncert jen zahrát a zmizet, většinou jsme zavírali klub v 6 ráno, takže by mě to asi zničilo :D. Jednou za čas je tak akorát.“

Žádná z výše uvedených aktivit není tvůj hlavní příjem… Takže jsou to osmihodinové směny někde v kanceláří či farice?

„Já bych v kanclu nevydržel. Chvíli jsem dělal ve fabrice jako kontrola kvality ale jen proto, že jsme se v podstatě jen tvářili, že něco děláme a měli kancl kde jsme si dělali co jsme chtěli. Trvalo to pár měsíců, byla to celkem prdel ale rychle to omrzí. Momentálně jsem stolař jako většinu života, to je řemeslo který celkem ovládám a musím říct, že vytvářet tyhle dřevěné hodnoty mě celkem naplňuje.“

To bude pro dnešek zřejmě vše… Pokud máš na srdci něco, co v rozhovoru nezaznělo a mělo by, máš prostor.

„Na konec bych už jen rád odkázal všem co se dočetli až nakonec to, na co já sám zapomínám a musim si to připomínat. Neberte ten život tak vážně, protože z toho lidem často akorát jebe. Rozvíjejte co vás baví a jinak se mějte jak chcete a ještě líp. Tobě Michale díky, že jsi mi poskytl prostor k vyjádření. PEACE. “